Svatí apoštolové Šimon Kananejský a Juda Tadeáš
Svatý apoštol Šimon je evangelisty Matoušem a Markem nazýván "Kananejský," Lukášem "Zelóta"-"Horlivec" (Lk 6, 13; Sk 1, 13). Patřil tedy původně k nábožensko-nacionalistickému hnutí zelótů, kteří chtěli svrhnout cizí nadvládu nebo alespoň projevoval velkou horlivost pro židovskou identitu (tzn. víru a Boží Zákon). Tím je Šimon označován za pravý opak celníka Matouše. Papež Benedikt XVI. to označil za "jasné znamení toho, že Ježíš bez jakýchkoli zábran povolává své učedníky z nejrůznějších sociálních i náboženských vrstev." Při generální audienci uvedl v této souvislosti osobu Ježíše jako motiv soudržnosti, v němž všichni byli sjednoceni. V něm je nám nabízena síla k usmíření konfliktů. Jistá rozdílnost ve skupině dvanácti apoštolů, jak připomněl papež, je předobrazem Církve.
Svatý Juda je v seznamech apoštolů uveden jako Juda Jakubův (Lk 6,16; Sk 1,13) nebo "Tadeáš" (Mt 10,3*; Mk 3,18). Přitom u prostého přízviska "Tadeáš" nemáme jistý původ. Může jít o odvozeninu z aramejského "tadda´" - "hruď," vyjadřující i velkodušnost, anebo o řeckou zkratku jména Theodor - Theodotus. /*Matouš má u Tadeáše v poznámce i další jeho jméno "Lebeus."/
Mimo seznam apoštolů je Juda Tadeáš zmiňován v Janově evangeliu, kde při Ježíšově řeči na rozloučenou mu položil otázku: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?" Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (Jan 14,22-23). V odpovědi Ježíš Judovi i nám naznačuje, že toto poznání se má dít vnímáním srdcem. A otevřené srdce je hlavním předpokladem pro Boží vstup do našeho života. Dokonale milovat jsme schopni jen otevřeným srdcem, do kterého jsme přijali Boží lásku.
O jejich životě po seslání Ducha svatého se traduje, že po Letnicích odešli spolu oba apoštolové do Persie, kde hlásali evangelium a oba tam zemřeli mučednickou smrtí. V umění je Šimonovým obvyklým atributem člun, s knihou nebo bez ní, nebo krátký meč, kterým podle tradice ho pohanští kněží dosekali k smrti. Na některých zobrazeních Šimon drží rybu, pravděpodobně proto, že prý jako příbuzný Zebeděje poslechl totéž vnitřní volání jako on. Na Východě se jeho svátek světil 1. července, den, kdy se traduje jeho smrt (u grekokatolíků má svátek 10. května).
V moderní době se apoštol Juda stal poměrně oblíbeným jako patron „beznadějných případů". Říká se, že jeho patronát vznikl i díky tomu, že dlouho ho nikdo nevzýval a o nic neprosil, neboť jeho jméno se tak velmi podobalo jménu Jidáše, který zradil Pána; právě proto pomáhá i v těch nejzoufalejších situacích. Možná zde také jde o určitou rehabilitaci jména Juda, lidově Jidáš, neboť toto jméno se stalo označením pro příslušníky židovského národa. Od něj je i název země Judea. V umění je Judovým obvyklým atributem hůl, nástroj, kterým mu způsobili smrt, na jiných zobrazeních drží v ruce loďku. Na Východě se slaví Juda sám 19. června. Na západě mají oba společný svátek 28. říjen. Je možné, že je to den přenesení jejich pozůstatků do chrámu sv. Petra v Římě.
V evangeliu vidíme, že Pán Ježíš, přestože je Synem Božím potřeboval jako člověk také modlitbu. Teologie nás poučuje, že Ježíš je Pravý Bůh a pravý člověk. A jako člověk potřeboval i modlitbu. A tak jako pro mnohé lidi platí, že noc bývá časem nejintimnějšího setkání v lásce, tak i pro Ježíše je noc časem nejintimnějšího setkání s Otcem.
Modlitba nespočívá jen v tom, abychom Bohu něco říkali, ale zralá a dospělá modlitba se rovná lásce, milování, vzájemnému pronikání a oplodnění. Naše duše je v modlitbě oplodněna Duchem svatým a také v nás se během modlitby počíná živé a účinné Boží Slovo. Všimněme si, jaké důsledky měla Ježíšova modlitba.
Získává světlo pro rozum, aby se uměl správně rozhodnout a správně si vybrat apoštoly z řad těch, kteří ho následovali. Vybrat ne nejlepší podle lidského úsudku, ale vyvolit ty, které chce Otec spojit s ním a se šířením Božího Slova a dokonce vyvolit i toho, který se stane nástrojem naplnění proroctví o zradě. Tedy ve své modlitbě rozpoznat ty, které chce Otec.
Modlitba má vliv i na sílu jeho doteku a vyzařování. Čteme: „A každý ze zástupu se snažil dotknout se ho, neboť vycházela z něho síla, která uzdravovala všechny.“ Z modlitby pramení síla uzdravení i pro naše okolí. Osobně můžeme prožívat modlitbu jako něco vrcholného bolavého a těžkého a přece vždy z ní pramení síla uzdravení pro nás i pro naše okolí.
Lidé, kteří následovali Ježíše, přicházeli ze dvou hlavních důvodů. „Přišli ho poslouchat“ a to je prvotní. Neboť základ uzdravení je v přijetí Božího Slova. V přijímání Božího Slova a v podrobení lidské vůli Božímu Slovu je odstranění duchovních kořenů mnoha tělesných chorob. Skrze proroka Izajáše praví Pán: „Kdyby sis všímal má přikázání, tvůj klid by byl jako řeka.“
Druhý důvod je „dát se uzdravit ze svých nemocí“. Přicházeli, aby se daly uzdravit ze svých nemocí. I z takového důvodu se dá jít za Ježíšem a tento důvod může být i naším důvodem následování Ježíše. Je to důvod vrcholně rozumný a Bůh se těší, když člověk začíná uvažovat rozumně. Následovat Slovo to znamená kráčet cestou Života. Hledat plnost života. Pán Ježíš přišel i proto, abychom měli život, a abychom ho měli v hojnosti. Bůh je Život a stojí na straně života. I do smrti vstoupil jen proto, aby ji přemohl.
„A ozdravěli i ti, které trápili nečistí duchové.“ Boží Slovo má moc i nad nečistými duchy. Staré Ruské přísloví radí lidem, kteří mají problémy s alkoholem: „Když tě chytí chuť na alkohol, vezmi Písmo a čti.“ V kontaktu s Božím Slovem může člověk zvítězit nad nečistými duchy nezřízenosti a závislosti na alkoholu a drogách, nad duchy, kteří chtějí zotročit člověka.
Kristův dotek uzdravoval tehdy a uzdravuje i dnes. Nemůžeme se ho sice pokaždé dotknout v Eucharistii. Ale církev zná jednu svátost, kterou nám dává na naši životní pouť a tou je Boží Slovo. Svatí Augustin nazývá Boží Slovo výrazem „Sacramentum audibile - Svátostí slyšení“.
| Patron: |
Šimon Kananejský: barvířů, koželuhů, pracovníků s kůží, dřevorubců i ostatních lesních dělníků, řezbářů tkalců, zedníků Juda Tadeáš: těch, kteří se ocitají v krizové situaci (zoufalé a těžké nouzi) |
| Atributy: | Šimona Kananejského: pila; (člun, kniha, krátký meč nebo sekera)
Judy Tadeáše: kyj; (vyskytuje se i meč, kopí či halapartna a v ruce loďka, kniha nebo svitek), příp. deska s obrazem Krista |
MODLITBA
Bože, Tys poslal své svaté apoštoly, aby přiváděli lidi k poznání spásy; vyslyš prosby své církve a na přímluvu svatého Šimona a Judy shromažďuj svůj vyvolený lid ze všech národů světa. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
