Evangelista svatý Lukáš
Sv. Lukáš, evangelista, se narodil pravděpodobně v syrském městě Antiochia. Bylo to bohaté město s výbornou polohou, ale zároveň i pohanské. I Lukášovi rodiče byli bohatí pohané. Dali ho studovat, protože měl velké nadání. Stal se lékařem, hodně cestoval po Řecku a Egyptě. Kdy a jakým způsobem se obrátil na křesťanství, nevíme.
Možná to byl sv. Pavel, který ho zachytil svými kázáními v Antiochii. Sv. Pavla pak Lukáš doprovázel na jeho apoštolských cestách. V roce 51 šel s ním as jinými učedníky (Timotejem a Silasem) do Filip, Soluně, Makedonie a následně i do Řecka, Malé Asie, Palestiny, Sýrie, Itálie. On jako jediný zůstal s ním i v Římě ve vězení a byl s Pavlem i před jeho smrtí, jak sám Pavel píše: „…jediný Lukáš je se mnou.“
Zřejmě na Pavlův popud Lukáš napsal popis života a působení Pána Ježíše, tedy evangelium. Hodně událostí mu vyprávěl sv. Pavel, ale svatí otcové píší, že byl blízkým přítelem apoštola sv. Jana a Panny Marie a znal i jiné apoštoly. Měl tedy dost pramenů, aby hodnověrně zachytil účinkování Ježíše Krista. Své evangelium věnoval vznešenému Teofilovi. Napsal ho zřejmě po pádu Jeruzaléma, mezi rokem 80 až 90 v řečtině.
Adresoval ho křesťanům, kteří se obrátili z pohanství. Svědčí o tom i okolnost, že v evangeliu se vždy snaží podrobně vysvětlit židovské zvyklosti. Ve svém evangeliu jako jediný z evangelistů přináší podrobný popis narození Mesiáše. Velmi mnoho a velmi pěkně píše o Božím milosrdenství (podobenství o marnotratném synovi, dobrém pastýři, milosrdném Samaritánovi, Maria Magdaléna, kající lotr). Své evangelium začíná Zachariášovou obětí v chrámu, proto jeho symbolem se stal býk.
Skutky apoštolů také pocházejí z pera tohoto brilantního pisatele. Věnuje je také tomu Teofilovi, pro kterého psal i evangelium. Cílem této druhé knihy bylo, aby podal svědectví o živé církvi, která nezanikla, i přesto, že kolem zuřil pohanský svět. Popisuje nám nanebevstoupení Páně, seslání Ducha svatého, dále se kniha zabývá zejména působením sv. Petra a sv. Pavla.
Po Pavlově smrti (r. 67) Lukáš podle tradice hlásal evangelium v Dalmácii, Itálii a Galii. Někteří uvádějí, že se dostal i do Horního Egypta a Libye. Jakým způsobem zemřel, není jisté. Někteří říkají, že ve věku čtyřiaosmdesáti let ho oběsili v Patrasu v Řecku. Jiní však tvrdí, že zemřel přirozenou smrtí.
Mezi křesťany je rozšířeno, že byl i malířem a namaloval obraz Panny Marie. Připisují se mu dokonce některé obrazy na Východě. Není to ovšem pravděpodobné. Jisté je, že namaloval duchovní obraz Panny Marie ve svém evangeliu, protože o ní psal nejvíce ze všech evangelistů. Rovněž je nejisté, kde se nachází jeho hrob, i když mnoho míst si nárokuje jeho vlastnictví. Vědecké výzkumy z roku 1998 říkají, že místem jeho hrobu by mohla být bazilika sv. Justiny v Padově (Itálie).
Nejznámějším se Lukáš stal sepsáním evangelia a Skutků apoštolů. Italský básník Dante označil jeho evangelium za nejkrásnější knihu světa. Lukáš v něm krásně ukazuje milosrdnou lásku Spasitele ke všem lidem, zdůrazňuje, že Ježíš přišel nejen pro Židy, ale i pro pohany a především pro hříšníky, pro lidi, kteří se vzdálili Božímu řádu. Ústřední myšlenku Lukášova evangelia vidíme ve větě: „Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co by zahynulo.“ (Lk 19,10)
Jeho spis bývá nazýván evangeliem milosrdenství, Ducha svatého, žen a chvalozpěvů.
Téma milosrdenství ukazují např. příběhy „O marnotratném synu“ (Lk 15,11-32); „O hříšnici v domě farizejově“ (Lk 7,36-50); „O farizejovi a celníkovi“ (Lk 18,9-14) – v nich zároveň učí jaký postoj má hříšník zaujmout k návratu do Boží náruče. Boží milosrdenství vystihuje Lukáš i v Kristových slovech na kříži, když se modlí za své katy a slibuje ráj kajícímu lotru. O Duchu svatém píše ze všech evangelistů nejvíce. U všech významných osob zmiňuje vedení Duchem svatým, ať je to Jan Křtitel, Zachariáš, Simeon či jde o okamžik zvěstování nebo Ježíšova slova.
Na mnoha místech si všímá žen, např. v podobenstvích, upozorňujíce na chudou vdovu, která dala za svého nedostatku, v příběhu Marie a Marty i žen na křížové cestě aj. To, že v jeho evangeliu mají ženy čestná místa, zatímco ve starověku byly ženy velmi podceňované, má další význam. Tím, že hovoří podrobněji o P. Marii dává předpoklad, že informace čerpal přímo od ní a protože ji slovy vykresluje, je označován za malíře Matky Boží.
Lukášovo evangelium se od ostatních liší i zařazením čtyř básnických vložek či písní (Magnifikat – chvalozpěv P.Marie, Benediktus – chvalozpěv Zachariáše, Glória in excelsis Deo a chalozpěv Simeonův). Lukáš ukázal značnou citlivost ke smýšlení pohanů a vynechal místa, která by se jim mohla zdát tvrdá a zaznamenával vše, co je pohanům ke cti. Také s oblibou používal protiklady – např.: „Boháč a chudý Lazar;“ „Farizej a celník;“ nedůvěra Zachariáše a důvěra P. Marie.
Druhým Lukášovým dílem (po evangeliu, které je naukou Krista) jsou Skutky apoštolů, které lze označit za kroniku prvních let Církve a pojednávají o šíření Kristovy nauky.
Znakem a hlavním atributem sv. Lukáše je býk, protože jeho evangelium začíná Zachariášovou obětí a býk byl pro Židy obětním zvířetem.
| Patron: | Bologna, Padova a Reutlingen; lékařů, lékárníků, chirurgů, knihařů, spisovatelů, krajkářek, malířů, sklářských výtvarníků, sochařů a křesťanských umělců všeobecně, právníků, řezníků, zlatníků |
| Atributy: | býk (často okřídlený), pero, kniha nebo svitek, malíř obrazu Panny Marie |
MODLITBA
Bože, Tys povolal svatého Lukáše, aby svým kázáním i tím, co napsal, hlásal nezměrné bohatství Tvé milosrdné lásky; prosíme Tě, dej, aby ti, kdo přijali víru, vytvářeli jednotu srdce i ducha, a aby všichni lidé uviděli Tvou spásu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
