Poutní ZÁJEZD Svatá Hora - Milevsko - Klokoty
Svatá Hora (Příbram)
Na padesát poutníků a výletníků z Mnichova Hradiště, Mladé Boleslavi, Sobotky a okolí, se svými faráři P. Pavlem Machem a P. Václavem Novákem, za příjemného počasí prožilo naši první dopolední zastávku na Svaté Hoře. Po nákupech suvenýrů v místním obchůdku jsme se při komentované prohlídce seznámili s bohatou historií tohoto krásného poutního místa.
Poté jsme společně prožili mši sv. v bazilice, při které byla možnost uctít milostnou sošku Panny Marie svatohorské. Hlavním celebrantem byl P. Pavel Mach a homilii pronesl P. Václav Novák, děkan ze Sobotky. Vzácná dřevěná soška Panny Marie Svatohorské s Jezulátkem vznikla ve čtrnáctém století a jejím tvůrcem má být arcibiskup Arnošt z Pardubic.
Do původní kaple na Svaté Hoře v Příbrami měla být přenesena někdy v 16. století. Od té doby začala na Svatou Horu putovat procesí věřících.
Podle legendy sošku Panny Marie Svatohorské vyřezal z hruškového dřeva sám arcibiskup Arnošt z Pardubic v polovině 14. století. Měří přibližně 50 cm. Původně mělo dřevo světlou barvu, ale působením času ztmavlo. Oltář v chrámu na Svaté hoře, ve kterém soška stojí, je vyrobený z příbramského stříbra. Soška Panny Marie má podobně jako Pražské Jezulátko, bohatý šatník. Skříň už skoro nestačí. Je oblékána do šatiček, jejichž barva odpovídá určitému liturgickému období. Šatičky sošce věnují věřící již celá staletí. Jedny jsou věnované od Marie Terezie, a právě tyto by měly být vyrobené z jejích svatebních šatů.
Ke korunovaci Svatohorské Madony došlo 22. června roku 1732. Korunky Panny Marie a Ježíška, stejně jako roucho zdobené drahokamy, vytvořil pražský zlatník Jan Ferdinand Schachtel. Slavnost výročí korunovace patří od té doby mezi nejvýznamnější poutě na Svaté Hoře.
Milevsko (premonstrátský klášter)
Dále naše pouť směřovala do premonstrátského kláštera v Milevsku. Zde, jsme vyslechli velmi zajímavý komentář naší průvodkyně. Měli jsme příležitost navštívit zrekonstruovanou románskou baziliku, a i některé velmi zajímavé části klášterního areálu v četně románského kostela zasvěceného svatému Jiljí. I zde jsme rovněž byly obeznámeni cennými informacemi o historii tohoto místa a mimo jiné jsme se dozvěděli o nově nalezeném milevském relikviáři.
Dozvěděli jsme se, že při dokumentaci původní románské zdi kostela sv. Jiljí v Milevsku v roce 2019 byla objevena neobvyklá soustava dutin. Za vstupním otvorem ve zdi byla nalezena tajná chodba, jež byla v době zahájení průzkumu znepřístupněna dřevěným trámem. Bylo zjištěno, že chodba o šířce 60 cm a maximální výšce 90 cm pokračuje ještě několik metrů, kde je pak ukončena rozšířením, které je zakončené tajnou místností.
Po vyčištění prostor byla na podlaze nalezena hromádka lidských kostí a zlomky ozdob z drahých kovů, což potvrzovalo původní teorii využití dutin coby středověkého trezoru. Dalším průzkumem těsně nad podlahou trezoru byla objevena dutina nepatrných rozměrů. Zde byly posléze nalezeny a vyzvednuty trosky dvou dřevěných schránek s větším množstvím drobných kovových ozdob. Velkým překvapením ale při rozebírání a dokumentaci dřevěných zbytků byl nález části železného hřebu, v horní části signovaný zlatým křížkem. Zdá se, že se podařilo v milevském klášteře objevit artefakt, který středověká společnost považovala za jednu z nejposvátnějších křesťanských relikvií – hřeb ze Svatého kříže.
Klokoty u Tábora
Po návštěvě zmíněných dvou poutních místech jsme již směřovali na poslední naši poutní zastávku, do Klokot u Tábora. Klokoty jsou rovněž vyhledávaným mariánským poutním místem.
Z výkladu od našeho pana faráře Pavla Macha již cestou v autobuse jsme se dozvěděli, že již od 13. století je v těchto místech zmiňován hrádek pana Vítka z Klokot, u kterého stál malý kostelík.
Klokoty, rozprostírající se na skále nad řekou Lužnicí, dostaly své jméno buď podle zvukomalebného staroslovanského výrazu pro proudící vodu v řece, nebo jak uvádějí jiné zdroje, podle dříve hojně se vyskytujícího klokočového keře. V kostele najdeme doložené patrocinium (zasvěcení kostela na svátek Nanebevzetí Panny Marie) z roku 1389.
Podle legendy se tu právě v té době Madona v podobě krásné dívky zjevila nejdříve pasáčkům a posléze i ostatním místním lidem, vyučovala je o Bohu a poté byla před jejich zraky anděly vynesena do nebe. Tento výjev znázornil dnes neznámý malíř ze Sezimova Ústí a pro obraz místní vystavěli nad studánkou u Dobré Vody kapli.
Na místo začali proudit poutníci, a proto byl postaven malý kostelík, údajně 1000 kroků na východ od kaple, aby se nepoškodil pramen, jemuž byly i před událostí zjevení přisuzovány zázračné účinky. Víc detailů o historii tohoto poutního místa jsme se dozvěděli z výkladu místní, velmi příjemné, paní průvodkyně. Naši pouť jsme zakončili modlitbou a Mariánskými písněmi.
Atmosféra po celý den naší poutě byla velmi milá a přátelská. Poutní cestu v autobuse jsme jsi společně zkrátili modlitbou svatého růžence a zpěvem mariánských písní.
Připravujeme...
Nyní se již těšíme na další společný dvoudenní poutní výlet, který plánujeme na jaro 2024 a to tentokrát na Moravu s přespáním: Velehrad, Hostýn a Svatý Kopeček u Olomouce. Všichni jsou srdečně zváni. P. Pavel
