Slavnost Těla a Krve Páně
Slavnost Těla a Krve Páně nebo-li Božího Těla začala být slavena jednak jako projev úcty a oslavy památky ustanovení Eucharistie a jednak pro zdůraznění reálné přítomnosti Ježíše Krista (Božství i lidství) v Nejsvětější svátosti.
Podobně jako později u zavedení slavnosti Nejsvětější Srdce i zde vychází podnět od dvou osob. Za připravovatelku svátku Božího Těla je označována sv. Juliána z Cornillon (pam. 5. 4.), pocházející od Lutychu v Belgii. Ta při adoracích před Nejsvětější svátostí měla mystické vidění měsíce v úplňku, který byl při jedné straně částečně ztemnělý, jakoby s trhlinou. Bylo jí zjeveno, že měsíc symbolizuje katolickou církev a ztemnělé místo upozorňuje, že v ní chybí svátek na počest Nejsvětější svátosti a k zadostiučinění za mnohá zneuctění od lidí.
Až jako převorka v r. 1230 o svých zjeveních hovořila v Lutychu s provinciálem Hugem (OP) a arcijáhnem Jakubem z Troyes (- pozdějším papežem Urbanem IV.). Ten již jako biskup Verduny zavedl ve své diecézi svátek Božího Těla. Také Hugo, který se stal kardinálem a papežským legátem v Německu, se zasazoval o slavení Božího Těla a v r. 1252 nařídil konání slavnosti v jemu podřízených chrámech.
Luttišský biskup Robert na základě informací od Huga a Jakuba se rozhodl pro zavedení slavnosti a r. 1246 vydal pastýřský list, kterým ji ustanovil, jenže téhož roku zemřel a slavnost se nekonala.
Jakub z Troyes, poté co se stal r.1261 papežem Urbanem IV., se zdráhal zavést slavnost v celé církvi. Tomáš Akvinský mu prý odmítl přijmout biskupský úřad a kardinálský klobouk s tím, aby raději zavedl svátek Božího Těla v celé církvi. To se stalo dochovanou bulou až dva měsíce před Urbanovou smrtí v r. 1264, po eucharistickém zázraku v Bolsenne. Tomáš Akvinský pak na jeho výzvu pro tento svátek sestavil breviářové a mešní texty.
K plnému rozšíření svátku došlo až r. 1311. V témže století se již stavěly pro tuto slavnost čtyři oltáře, orientované na všechny světové strany, které tak mají vyjádřit, že všichni lidé jsou povoláni ke spáse v Kristu. První monstrance, v níž byla svatá hostie k těmto oltářům přenášena, měla tvar gotické věžičky dekorované fiálami s křišťálovým okénkem. Pozdější monstrance ve tvaru slunce, mají vyjadřovat Krista jako slunce života, milosti a lásky.
Ovlivňující zázrak se stal r. 1263 v rukou řeholního kněze Petra z Prahy, když sloužil mši svatou v italském Bolsena, ležícím asi 20 km od Orvieto, v němž se tou dobou nacházel papež, za kterým Petr cestoval. Od Urbana IV. očekával, že by mu mohl pomoci odstranit pochybnosti o Kristově přítomnosti v eucharistii. Zatím ale při slovech proměňování mu hostie v ruce celá zkrvavěla a potřísnila purifikatorium i korporál, který je uchováván v orvietské katedrále.
V celé historii církve se uvádí přes sto šedesát uznaných eucharistických zázraků.
Boží Tělo
Bylo to při poslední večeři, při níž Ježíš před svým utrpením vzal do svatých rukou chléb, pozdvihl oči k nebi, vzdal Otci díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům se slovy: "Vezměte a jezte z toho všichni; toto je moje tělo, které se za vás vydává." Podobně vzal také kalich, znovu vzdal díky Otci a požehnal, dal svým učedníkům se slovy:
"Vezměte a pijte z něho všichni; toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku."
Ustanovení Nejsv. Svátosti oltářní se v církvi původně slavilo jen na Zelený čtvrtek. V ten den tato oslava přechází do smutku pro nastávající Kristovo utrpení, končící vykupitelskou smrtí na kříži. Sám Bůh zjevil potřebu slavení samostatného svátku tohoto největšího daru, v němž zůstává on sám s námi. Je slaven ve čtvrtek po svátku Nejsv. Trojice, jen někde se slavení s průvodem, kvůli pracovnímu dni, přesouvá na následující neděli.
Do ustanovení eucharistie Ježíš vložil všechno - sám sebe. Při eucharistické oběti se zpřítomňuje jeho oběť na kříži s prolitím veškeré jeho krve pro nezměrnou lásku k nám. Ve svaté hostii je cele přítomný jako Bůh a člověk, se svým tělem a krví, se svou mocí a láskou.
Při pohledu na svatou hostii se můj pohled setkává s pohledem všemohoucího Boha, jen s tím rozdílem, že já vidím svátostnou způsobu Toho, v němž je nebeský Otec oslaven. Důvod tohoto oslavení je ve výkupné smrti a vzkříšení, v bezvýhradném uskutečnění Otcovy vůle. Podobně i já a každý z nás máme oslavovat tento svátek ve spojení s Ježíšem sjednocením se s jeho vůlí, aby Bůh byl oslaven.
"Naše účast na Těle a Krvi Kristově slouží jedině k tomu, abychom se stali tím, co jíme." (Lev Veliký)
Eucharistie je vrcholem celého křesťanského života. (KKC 1324)
"Přijímat tělo Páně při přijímání přináší jako hlavní plod důvěrné spojení s Ježíšem Kristem... Život v Kristu má svůj základ v eucharistické hostině."- "Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne" /Jan 6,57/. (KKC 1391)
MODLITBA
Pane Ježíši Kriste, Tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi; dej, ať slavíme památku Tvého umučení s takovou úctou, aby nám účast na Tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení. Neboť Ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen
