Zmrtvýchvstání Páně
Toto je den, jejž učinil Pán, plesejme a radujme se v něm, neboť Pán vpravdě vstal z mrtvých. Svou mocí znovu postavil zbořený chrám svého těla. On svou smrtí naši smrt zničil, svým vzkříšením nám vrátil život. V jeho zmrtvýchvstání se splnila přislíbení Starého zákona a naděje Izraele.
Bůh byl pro Izrael od začátku Pánem nad životem a smrtí a "Pramenem života" (Ž 36, 10). Je pramenem a zdrojem života pro všechny, kteří mu důvěřují. Jsou to ti, kteří se cítí v jeho blízkosti doma a jsou schopni se jej ptát jako Otce:
"Co si přeješ? Bude se ti líbit to, co chci udělat? Udělal jsem chybu?"
Opravdoví křesťané Velikonoce nejen slaví, oni je žijí a žijí je stále. Žijí z milostí, které jim Kristus svou smrtí a vzkříšením vyzískal.
JEŠTĚ NEROZUMĚLI PÍSMU
Děj nedělního rána Zmrtvýchvstání Páně nám přibližuje nejlépe evangelium dnešní slavnosti:
"Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: ,Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.´ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých." (Jan 20,1-9)
Apoštol Jan zde píše sám o sobě. Byl rychlejší, ale pro důstojnost Petrova postavení chtěl mu dát přednost ve vstupu a ohledání tohoto posvátného místa. Všechna fakta hovoří o zmrtvýchvstání, včetně plátna, do kterého byl Ježíš zabalen. Toto plátno (vzhledem k uchovávání v Turínu je nazýváno Turínské)* bývá označováno jako páté evangelium. Ježíš je při zmrtvýchvstání opustil, zanechávaje na něm obraz svého umučení. Na jeho vytvoření se podílela Ježíšova zranění a určitou roli zde snad hrála i směs aloe a myrhy, kterými bylo tělo narychlo ošetřeno. Na tradiční ošetření těla s omytím a pomazáním nebyl v pátek čas, jelikož v 6 hodin večer začínal sváteční klid před sobotou.
Mezi Židy se šířila zpráva, že bylo Ježíšovo tělo ukradeno apoštoly. To lze lehce vyvrátit tím, že bylo nemožné, aby stráže před hrobem usnuly, už vzhledem k jim hrozícímu trestu. Mimo jiné je logické, že v případě takové akce by únosci tělo nevybalovali, ale odnesli je i s plátny a obraz by se při manipulaci rozmazal. Další zprávy evangelistů ukazují, že zdrcení apoštolové a Ježíšovi učedníci vůbec nepomysleli na to, co Ježíš hovořil o svém zmrtvýchvstání. Ty zmínky ale neunikly farizeům, kteří usilovali o potření Ježíšova učení, proto byla zajištěna k hrobu stráž. Ježíš s oslaveným tělem opustil hrob, aniž to kdo pozoroval. Teprve pak sestoupil anděl a otevřel hrob, aby ukázal, že je prázdný.
Mezi důkazy o Zmrtvýchvstání Pána můžeme řadit proměnu, která se stala s bázlivými apoštoly, kteří své svědectví o Ježíši stvrdili mučednickou smrtí i předchozími výkony, k nimž by se bez Zmrtvýchvstalého nedopracovali.
Porozumění Písmu vede k utvrzení ve víře, ale mnohem větší význam má pro víru zkušenost.
Zmrtvýchvstání Páně - Pro děti
