Bílá sobota
Je den ticha a rozjímání. Církev setrvává na modlitbách u Kristova hrobu v úvahách o jeho smrti z lásky k nám i o jeho sestoupení mezi mrtvé. V tento den se do západu slunce nekonají žádné obřady, ani mše svatá.* Až večer nebo v noci začne slavení velikonoční vigilie, protože na úsvitu druhého dne (začátkem třetího dne od své smrti) Kristus vstal z mrtvých. Tato vigilie (noční bdění) je slavností smrti a zmrtvýchvstání Páně. V ní má zvláštní místo křest, protože je ponořením do Kristovy smrti (viz Řím 6,3) a pro toto spojení mu budeme podobni v jeho zmrtvýchvstání. Kdo takto umřel, je osvobozen od hříchu.
Název "Bílá sobota" se údajně odvozuje od bílých křestních rouch křtěnců, kteří je obdrželi o Velikonoční vigilii.
Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den konfrontováni s tvrdou realitou Ježíšovy smrti. Byli plni nejistoty a jistě i zoufalství, protože prožili těžkou desiluzi a nevěděli, co si dál počít.
Na Bílou sobotu se nekonají žádné bohoslužby. Až po západu slunce (tj. na Bílou sobotu večer) začíná velikonoční noc (vigilie), a tím začíná slavnost Kristova vzkříšení. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii).
Adorační návštěva u "Božího hrobu" v některém z našich chrámů by měla být samozřejmostí v našem programu Bílé soboty.
Vojáci určení k tomu, aby přerazili ukřižovaným kosti, protože viděli Ježíše již mrtvého, ani kost mu nezlomili, "ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda" (Jan 19,34) - stalo se tak podle předpovědi Písma. Otevření Srdce jako pramene milosrdenství pro celý svět bylo v Božím záměru. (Rozjímání na toto téma je u svátku Božího milosrdenství na konci velikonočního týdne i s modlitbami, které se v novéně mnozí modlí od Velkého pátku dle Ježíšova přání, sděleného sv. Faustině.)
Ježíšova smrt byla skutečnou smrtí a jeho tělo sňaté z kříže bylo ještě v pátek pohřbeno. Kvůli předpovědi vzkříšení byla k jeho zapečetěnému hrobu postavena stráž (viz Mt 27,66).
Slova v apoštolském vyznání víry "sestoupil do pekel" jsou vykládána v souvislosti s přemožením smrti a ďábla, který se přičinil o to, že se dosud nikdo nemohl dostat do nebe. Vítězný Kristus sestoupil k mrtvým, aby oznámil otevření nebe všem spravedlivým. V kapli medžugorské komunity Cenacolo je ikonografický obraz znázorňující Vzkříšeného Spasitele, který rozlomil okovy smrti a drže Adama a Evu za ruce z místa mrtvých je bere do nebe.
V sobotu před překvapujícím zmrtvýchvstáním na rozlomené okovy smrti asi nikdo nepomyslel, i když se vyprávělo i o událostech souvisejících se smrtí Ježíše, otřesu země s roztržením chrámové opony a o zjevení se některých mrtvých.
U učedníků převládal smutek a také strach z pronásledování. Mnozí pohřbili své naděje, protože čekali jiné vítězství Ježíše. Někteří proto druhý den po sobotě opouštěli Jeruzalém.
Petr si se slzami vyčítal, že zapřel Ježíše, kterému sliboval věrnost a že jej nezapře, i kdyby s ním měl jít na smrt (viz Mt 26,35), Téže noci ho třikrát zapřel i s přísahou. Pocit ohrožení, při němž se nemyslí na víru, vedl nejen Petra k zapření, ale je nebezpečím, které prochází staletími.
Víra dává jistotu ve zmrtvýchvstání, které je potvrzením Ježíšových slov, lásky i moci. V této víře i u Ježíšova hrobu s velkou vděčností setrvává církev v očekávání slavného vzkříšení.
VELKÁ NOC - NOC BDĚNÍ
Oslava této noci má čtyři části: slavnost světla, bohoslužba slova, křestní bohoslužba a slavení eucharistie jako zpečetění a další napojení na Kristovo vítězství.
Slavnost světla začíná zapálením ohně na vhodném místě u kostela. Oheň je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Je zde požehnán a od něj se zapálí velikonoční svíce, zvaná "paškál" podle latinského "paschale" - velikonoční. Tato svíce má vyrytý kříž, letopočet a řecká písmena alfa a omega. Vyjadřují, že v Kristu je začátek i konec, je Pánem všech věků, vládne dějinám a jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků. Kněz do paškálu zasazuje pět kadidlových zrn na způsob kříže se slovy: "Pro své slavné - svaté rány - kéž nás chrání - a zachrání - Kristus ukřižovaný."
To, co následuje při zapálení paškálu, je řečeno ve slovech kněze: "Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění." S paškálem se pak vchází do ztemnělého kostela a na trojí zvolání: "Světlo Kristovo!" odpovídají věřící: "Sláva tobě Pane." Jak si předávají na své přinesené svíce plamen od paškálu, rozlévá se chrámem světlo. V rozzářeném kostele pak zazní velikonoční chvalozpěv zvaný Exultet, který je chválou světla, jež dává Bůh svému lidu. [Sem patří připomenutí, že křesťan včleněním do Krista - světla prozařujícího veškerou temnotu, se stává pramenem světla pro ostatní.]
V bohoslužbě slova následuje až sedm čtení ze Starého zákona, z nichž některá mohou být vynechána.
Bílá sobota - Pro děti
