Blog farnosti

Maria jako jediná z lidí nebyla zasažena hříchem, ďábel v ní neměl sebemenší podíl. Její čisté a Neposkvrněné Srdce je místem, kam nikdy nevstoupilo zlo. Jestliže se tedy zasvěcujeme Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, duchovně si přivlastňujeme její víru a čistotu jejího srdce a přijímáme „nové srdce“. V tomto duchovním příbytku jsme chráněni před zlem. 

Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Srdce Ježíšovo - termín náboženské úcty, charakaterizující Kristovu lásku ke všem lidem. Tato úcta se rozšířila ve středověku zásluhou sv. Jana Eudese (1601-1680), ale především díky sv. Markétě Marii Alacoque (1647-1690), která po řadě vidění doporučila křesťanům praxi prvních pátků v měsíci. 

Skutečnost, že Vít zemřel již jako dítě způsobila, že jeho kult sílil mnohem silněji než u jiných mučedníků a proto patří mezi nejuctívanější svaté. Je ochráncem saských císařů, mládeže, hostinských, lékárníků, vinařů, herců, komediantů, sládků, horníků, kovářů a kotlářů, ale také němých a hluchých. Za Diokleciánova pronásledování ve velmi mladém věku byl blízko Lukánie dopaden a v Lukánii byl Vít umučen. Jeho ostatkům se můžeme poklonit v pražské katedrále.

V mládí vstoupil k augustiniánům v Lisabonu. Rozhodl se věrně uskutečňovat evangelní zásady. Přestoupil k františkánům a stal se knězem. Toužil po misijní činnosti v Africe, ale Bůh rozhodl jinak. Přistál na Sicílii. Po prozrazení jeho vynikajících znalostí a nadání, se soustředil na kazatelskou činnost. Františkem byl také pověřen vyučováním teologie v Boloni i jinde. Antonín prošel severní Itálii, byl i v jižní Francii. Učil, že pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost jsou jazyky Ducha svatého. Živá je řeč, když hovoří skutky. A vždy kladl důraz na potřebu svátosti smíření. Zemřel předčasně v Arcelle u Padovy.

Slavnost Těla a krve Páně (´Božího těla´) je svátek, který katolická církev slaví ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice, aby zvlášť připomněla a oslavila dar eucharistie. Svátek ´Božího těla´ zavedl Urban IV. r. 1264 po zázraku v Bolseně. Od 15. stol. se po celé církvi rozšířil zvyk - procesí. Po 2. vatikánském koncilu se tento svátek nazývá slavnost Těla a krve Páně.

Slavnost Nejsvětější Trojice je v západním liturgickém kalendáři první neděle po Letnicích. Obsahem tohoto svátku je jedna z ústředních křesťanských nauk, totiž nauka o Nejsvětější Trojici, víra, že Bůh existuje ve společenství tří osob – Otce, Syna a Ducha svatého. Jde o jednu ze základních pravd naší víry, zjevenou Ježíšem Kristem. Je zjevením Božím do naší přítomnosti, světlem a zdrojem radosti pro náš život.

Svatá Zdislava byla přes svůj šlechtický stav ženou prostého života, dobroditelkou chudých i nemocných. Snažila se co nejvíce ztotožnit s Kristem i jako manželka a matka čtyř dětí. Sjednocení s Kristem upevňovala modlitbou, čtením Písma sv., o kterém rozjímala, účastí na mši svaté a přijímáním svatých svátostí. Radostně snášela oběti každého dne a konala skutky kajícnosti.

Kým je Duch Svatý pro církev? – Duch Svatý je „osobou“. Tato jistota, kterou nám Ježíš přináší, se klade na vrchol každé reflexe o něm; Duch je jeden z Trojice, „v“ něhož věříme: „Věřím v Ducha Svatého…“. Nejde tedy pouze o předmět naší víry, ale o její východisko. Duch Svatý je dárcem, ale také darem – dar Boha Otce a vzkříšeného Krista církvi: „Dechl na ně a řekl jim: ,Přijměte Ducha Svatého.‘ “ Právě tento dar, který jsme dostali, chceme dnes objevit.

Svatý Filip Neri byl italský katolický kněz, zakladatel kongregace oratoriánů a jeden z modelových světců katolické reformy 16. století, nazývaný Apoštol Říma, nebo podle ctnostného života také „Il Santo“. Svatý Filip Neri nebo-li VESELÝ SVATÝ se narodil 21. 7. 1515 ve Florencii, matka mu brzy zemřela a otec notář se znovu oženil.

Misionářem ve vlastní zemi.

Během patnácti let před smrtí nosila svatá Rita na svém čele ránu Kristovy trnové koruny. Připomínajíc si tuto skutečnost chceme během patnácti čtvrtků společně rozjímat o některých významných událostech z jejího života. Při pohledu na její ctnosti a následující příklad budeme se snažit tyto ctnosti praktikovat v našem každodenním životě.

Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi. (Lk 24,50-51) To se stalo čtyřicátý den od zmrtvýchvstání Páně, proto tento svátek je slaven vždy ve čtvrtek po 6. neděli velikonoční. Nanebevstoupení je slavnost Kristova vstupu do Božího světa, do nitra Otcova, k němuž nám překlenul propast i ukázal cestu svým životem a svou obětí kříže.