Vysvětlení znaku a hesla papeže Františka

Verze pro tiskPDF verze
Vysvětlení znaku a hesla papeže Františka-image-znak-papez-frantisek.png

 Znak

Papež František se rozhodl zachovat si svůj dřívější znak, který si vybral po svém zvolení biskupem a pro který je charakteristická jednoduchost.

Nad modrým štítem jsou umístěny papežské symboly, jak je stanovil papežův předchůdce Benedikt XVI. (mitra mezi překříženými klíči ve zlaté a stříbrné barvě, spojenými červenou stužkou). V horní části štítu je umístěn znak řádu, z něhož papež pochází, Tovaryšstva Ježíšova: zářící slunce, v němž se nacházejí červená písmena IHS, monogram Krista. Nad písmenem H je umístěn kříž a pod monogramem tři černé hřeby.

V dolní části štítu se nachází hvězda a květ nardu. Hvězda je podle starobylé heraldické tradice symbolem Panny Marie, matky Krista a církve. Květ nardu paky představuje sv. Josefa, patrona všeobecné církve. Podle španělské ikonografické tradice je totiž sv. Josef zobrazován s větvičkou nardu v ruce. Papež chce použitím těchto symbolů ve svém znaku vyjádřit, že k Panně Marii a sv. Josefovi chová zvláštní úctu.

 Heslo

Heslo Svatého otce Františka je převzato z homilií sv. Bedy Ctihodného, kněze, kde se v komentáři na úryvek Matoušova evangelia o povolání píše: „Vidit ergo lesus publicanum et quia miserando atque eligendo vidit, ait illi Sequere me.“ („Uviděl celníka, a protože Ježíšův pohled znamenal smilování a vyvolení, řekl mu: Pojď za mnou.“).

Tato homilie se zabývá Božím milosrdenstvím a zaznívá v Liturgii hodin o svátku sv. Matouše. Tato skutečnost má zvláštní význam i pro život a duchovní pouť současného papeže. Právě o svátku sv. Matouše v roce 1953 totiž mladý Jorge Mario Bergoglio ve svých 17 letech zakusil ve svém životě zvláštním způsobem přítomnost milujícího Boha. Po zpovědi pocítil, že se jeho srdce dotkl Bůh, který do něj dal sestoupit svému milosrdenství a svým milujícím pohledem ho povolal k řeholnímu životu po příkladu sv. Ignáce z Loyoly.

Když byl později Mons. Bergoglio jmenován biskupem, upomenul se na tuto příhodu, která stála u počátku jeho úplného odevzdání se Bohu v církvi, a rozhodl se, že si jako své životní heslo a program zvolí slova sv. Bedy miserando atque eligendo; ta se nyní objevují i na jeho papežském znaku.

převzato z Tiskového střediska ČBK

  

Z homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze

(Hom. 21: CCL 122, 149-151)

Ježíšův pohled znamenal smilování a vyvolení

     Ježíš uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš, a řekl mu: Pojď za mnou! Spíše než tělesnýma očima se na něj podíval vnitřním pohledem svého smilování. Uviděl celníka, a protože Ježíšův pohled znamenal smilování a vyvolení, řekl mu: Pojď za mnou! To znamenalo: Staň se mým následovníkem. Když ho vyzval, aby šel za ním, neměl na mysli chůzi, ale spíše způsob života. Neboť kdo tvrdí, že zůstává v Kristu, má se i sám chovat tak, jak se choval on.
     Matouš vstal a šel za ním. Není divu, že celník na první Pánovo zavolání poslechl příkaz, už nestál o pozemský zisk, o nějž mu doposud šlo, pohrdl majetkem a přidal se k těm, kteří provázeli Ježíše, u něhož neviděl, že by měl nějaké bohatství. Vždyť sám Pán, jakmile ho zvenku povolal svým slovem, dal mu vnitřně vnuknutí, aby šel za ním; naplnil jeho duši světlem duchovní milosti a dal mu poznat, že když ho vyzývá, aby opustil na zemi statky časné, má moc udělit neporušitelné poklady v nebi.
     Když byl Ježíš u stolu v domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a jeho učedníky. Obrácení jednoho celníka dalo mnoha celníkům a hříšníkům příklad pokání a odpuštění. A byla to krásná a pravdivá předzvěst: Ten, který se měl stát apoštolem a učitelem pohanů, už hned při svém obrácení táhne za sebou k spáse zástup hříšníků, a od prvních počátků své víry začíná vykonávat službu hlasatele evangelia, kterou měl konat, až se zdokonalí v ctnostech. A chceme-li hlouběji chápat tyto události: Matouš vystrojil Pánu nejen hostinu pro tělo ve svém pozemském domě, ale připravil mu mnohem milejší hostinu v domě svého srdce vírou a láskou. Sám Ježíš to dosvědčuje slovy: Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mne.
     A když uslyšíme jeho hlas, otvíráme mu dveře, abychom ho přijali, tím, že si ochotně bereme k srdci jeho skrytá i zjevná napomenutí a snažíme se uskutečňovat to, o čem poznáváme, že to máme dělat. A on vejde, aby jedl u nás a my u něho, neboť on přebývá milostí své lásky v srdci svých vyvolených, stále je občerstvuje světlem své přítomnosti, aby víc a víc rostla jejich touha po Bohu, a sám se živí jejich horlivostí o nebe jako nejlepším pokrmem.

převzato z Liturgie hodin svátku sv. Matouše, apoštola

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer